Skip to main content

Skoncujte s věčnými začátky

Skoncujte s věčnými začátky

AUTOR: David Gruber

V zemích západní Evropy patří znalost angličtiny k samozřejmostem. Proč je to tedy ve srovnatelné vrstvě Čechů spíše výjimkou? Jsme hloupější?

Příčiny je třeba hledat tam, kde by je hledal málokdo. A to ve zdecimování morálky národa za léta totality.

V zemích bez totalitní minulosti rozhodují o úspěchu většinou objektivní ukazatele. Počínaje školními známkami, zkušenostmi a objektivními výsledky v praxi konče. Plus píle, kázeň a dodržování pravidel.

U nás nadlouho tohle objektivní kritérium zmizelo. Vystřídáno bylo kamarádíčkováním. Začalo téměř výhradně záležet na tom, kdo koho zná a s kým - lidově řečeno - chlastá.

Ještě dnes má řada lidí tendenci chovat se pokřiveně, stádně. Nesoustředí se na své znalosti, ale na konexe. Soustředěná a cílevědomá práce se nenosí.

Co to má společného s angličtinou? Studium cizích jazyků bohužel nejde s našimi posttotalitními návyky moc dohromady. Angličtina chce morální sílu - je to spousta práce obrácené do sebe a nekonečný sled učebních úkonů, jimiž je potřeba projít, i když se momentálně zdají nesnesitelně těžké. Snaha obejít náročnou dřinu nikam nevede. Koupit si angličtinu do hlavy za patnáct minut nelze.

Jak z toho ven? Je třeba se rozhodnout a opravdu začít. Teď nebo nikdy, protože už včera bylo pozdě.

Myslete na to, že angličtinu vám z hlavy nikdo neukradne. Těžce nabyl - těžce pozbyl. A studium jazyků skutečně těžké je. Ten, komu nikdy ani na chvilku nepřipadlo nesnesitelně těžké, nemluví pravdu.

Naštěstí psychologie učení se neustále rozvíjí směrem k snesitelnějším a komfortnějším metodám. A hlavně - totalita je dávno pryč a angličtina je všude kolem. Pro děti je jedním z prvních předmětů, s kterými se ve škole setkávají, teenagerům obvykle stačí půl roku v Anglii, izolovaně od jiných Čechů.

Ostatním nezbývá než dřina a píle - ovšem osvěžená triky, které ji mohou učinit snesitelnou a místy i zábavnou.

David Gruber
lektor a psycholog

1. Bez opakování vše zapomenete
Jakmile se vám konečně povede správně vyslovit větu, se kterou jste zápasili, vydržte a pečlivě ji nahlas opakujte aspoň půl minuty. Třeba osmkrát za sebou. Zejména v kurzu s lektorem máte tendenci si oddechnout, že učitel je spokojen a teď na vás chvíli nepřijde řada. Ale když větu pustíte z hlavy, záhy ji zapomenete.

2. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti
Abyste v praxi uměli vyslovit určitou větu správně a rychle, musíte ji při nácviku vyslovit ještě rychleji. I artista musí v tréninku zvládnout o jedno salto více než naostro v šapitó. Začněte pomalu a přesně a zrychlujte, třeba osmkrát po sobě. Předposlední sedmý pokus už může být šíleně rychlý. Poslední krok zpět k normálu bude velkou úlevou.

3. Pokrok musí bolet
Spokojit se s hladkým průběhem učení je chyba.
Co nás nebolí, to nás neposílí. Účinné učení musí neustále trochu bolet - tak jako
správné posilování s činkami musí představovat určitou námahu. Když vám to chvilku jde hladce, přidejte si zátěž - v počtu slovíček, čtení, poslechu nebo tréninku výslovnosti.

4. Pozor, přepadení!

Přepadávejte sami sebe otázkami na naučené pasáže, tak jako sluha Kato přepadával inspektora Clouseaua.
Kdekoliv, kdykoliv. Když nevíte, hned se důsledně potrestejte: najděte si řešení a opakujte. Nemá smysl mávnout rukou, že "to se nakonec nějak řekne". Musím vás zklamat - neřekne. V praxi bude ještě hůř než v učebně.

5. Angličtina jako kulisa
Pouštějte si angličtinu jako kulisu - OVŠEM až po předchozí důkladné analýze oné nahrávky. Když totiž jazyku vůbec nerozumíme, pouštět si jej jako kulisu nepomůže. K cizímu textu nejdřív přistupujme velmi pomalu pro dokonalé porozumění - a to do všech detailů gramatiky, stylistiky, přízvuku, rytmu, intonace.

6. Vnitřní "mus" ochromuje
Nepouštějte se do studia s vnitřním tlakem, že se anglicky naučit "musíte!". Vnitřní "mus" je největším nepřítelem. Jak ho odbourat? Chce to motivaci - příležitost, kdy jazyk použijete. Anebo si představujte, že už jste rodilými Angličany. Dejte si fiktivní anglické jméno, adresu, povolání, koníčky a žijte svou druhou identitu.

7. "Pevná vůle" nezabírá
Nespoléhejte na tzv. "pevnou vůli" - to, do čeho se nutíte, se vám zhnusí. Zapojte emoce, představivost a fantazii. Představujte si všechny výhody, až jazyk ovládnete. A všechno špatné, co nastane, když zase ztroskotáte. Uvidíte, že chuť do učení se rychle dostaví sama a myšlenky typu "zítra je taky den" rychle ustoupí.

8. Řeč těla jako pomůcka
Využijte maximálně neverbální komunikaci - řeč těla. Přemýšlejte, co vše se dá vyjádřit gesty, mimikou, pohledy, držením těla. Zjistíte, že toho je desetkrát více, než jste si dosud mysleli. A klidně to v kontaktu s cizinci používejte - není to hanba, pomůže vám to. A úspěch z úspěšné konverzace vás posílí.

9. "Short story"
Z počátečních písmen obtížných slov si sestavte vlastní říkačku a staňte se profesory mnemotechniky. Nebudete odkázáni na cizí pomůcky, ale utvoříte si ji kdykoliv sami. Včetně perly mnemotechniky, metody "short story", kdy pomocí krátkých příběhů dokážete udržet v paměti nejobtížnější frázová slovesa.

10. Najděte si vlastní žáky

Najděte si trpělivého spojence, jemuž zkusíte každou lekci převyprávět a vysvětlit - nejlépe někoho, kdo je proti vám začátečník nebo kdo mluví alespoň stejně a zahraje vám nechápavého. Když něco vysvětlujete, sami se učíte. Příprava a pak vlastní vysvětlování znásobuje ve vašem mozku paměťové a studijní pochody.

ZDROJ: Já 2010
DATUM: 04.01.2010
RUBRIKA: Jak pohnout s angličtinou

www.iHned.cz

Zapomeňte na nesplnitelná předsevzetí a vyzkoušejte praktické tipy od týmu poradců, více zajimavých článků v příloze HN zde:


Back to top