Skip to main content

Mezigenerační spory na pracovišti

ve spolupráci s nakladatelstvím Economia

Mezigenerační spory na pracovišti
Staří vs. mladí

Stárnutí je výzva. Je třeba nově definovat rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a vědomě pracovat na komunikaci s mladšími generacemi, aby byla možná konstruktivní spolupráce.

Generační vztahy se v pokročilejším věku mění stejně tak v osobním životě jako na pracovišti. Děti dospívají a odcházejí, vlastní rodiče stárnou. Člověk dává sbohem mladistvému vzhledu i některým způsobům trávení volného času. V práci navíc začínají dominovat mladší nadřízení, blíží se odchod do penze. Starší pracovníci mají větší zkušenosti, je zde ale nebezpečí, že je převálcují ti mladší.

Hledání nové rovnováhy

V počátečních letech pracovního života je centrem pozornosti rovnováha mezi profesní kariérou, volným časem a založením rodiny. Hlavním cílem je slučitelnost těchto složek. V pozdějším věku se životní zájmy a výzvy mění. Od věku kolem čtyřicítky nebo nejpozději padesátky jsou lidé nevyhnutelně konfrontováni s tím, že některé pracovní i životní plány se jim nepovedlo realizovat. Bezdětní se smiřují s tím, že děti již mít nebudou; vysoce specializovaní odborníci se vyrovnávají s tím, že technologické změny nebo nové představy managementu mohou ohrozit jistotu jejich pracovního místa; ti, kteří po léta žili nezdravě, na sobě začínají pociťovat důsledky tohoto životního stylu.

V pozdějším věku se výrazně projevují tři mezigenerační výzvy. První se týká především žen, které s dospíváním dětí získávají více prostoru a času, což může znamenat silnější angažmá v práci. Právě pro ně proto jsou důležité takové strategie personální politiky, které umožňují výrazné kroky v pozdější fázi kariéry.

Zároveň musí ženy, ale i muži častěji řešit to, že je začínají více potřebovat jejich vlastní staří rodiče. To může být zdrojem střetu mezi pracovním a osobním životem, a zejména v budoucnu to může mít závažné sociálně-politické dopady.

Nové sociální strategie

Po čtyřicítce patří k uspokojivému slaďování pracovního a soukromého života, pokud se člověk dokáže postupně rozloučit s mládím. Dosud úspěšné sociální strategie založené na fyzické atraktivitě nebo zdatnosti je třeba přehodnotit. Lidé prostě stárnou, což se projevuje především ve způsobu jednání s mladšími spolupracovníky. Kdo dělá kariéru, může ztrátu mladistvosti kompenzovat alespoň na čas vyšším postavením, neboť "moc je sexy".

Kdo ale má na starosti spíše výkonné úkoly, často bývá předehnán mladšími kolegy. V pozdějších letech pracovní kariéry v řadě funkcí začínají převládat mladší lidé a zažíváme častější mezigenerační změny v podnikové hierarchii (máme mladší šéfy).

Populární strategie, jak se cítit mladší, sice pomáhají v kontaktech s vrstevníky, ale už ne s mladšími generacemi, které věkových a generačních rozdílů často cíleně využívají k prosazování svých vlastních profesních zájmů. K vyváženosti pozdějších fází pracovní kariéry patří přijetí a v ideálním případě otevřené a kreativní zacházení s přibývajícími věkovými a generačními rozdíly, stejně jako poznání, že naše pracovní zkušenosti sice pro mladší kolegy mohou být zajímavé, ale ne příliš významné.

Hranice profesních šancí

A za třetí se ve vyšším věku ukazují hranice vlastních profesních možností. Někteří lidé pracovně dosáhli všeho, oč ve svém povolání usilovali. S blížícím se důchodem se ale stále více objevují otázky jako: Jak dlouho ještě? A jak dál? Setrvávat příliš dlouho na jednom funkčním stupni může mít negativní vliv. Jiní lidé zase své plánované kariéry nedosáhli a musí se začít smiřovat s tím, že je to neodvolatelně tak. Jejich pracovní život ke konci kariéry tak může být poznamenán pasivitou a rezignovaným setrváváním v dosavadních strukturách.

Kdo považuje změnu za ohrožení, bude i ve vztahu ke generační obměně ve firmě defenzivní. Součástí pozitivní vyváženosti posledních pracovních let je ale aktivní práce s generační změnou. Znamená to včas předávat zodpovědnost mladším a akceptovat pravidla nástupnictví. Nebo se může člověk stavět do role mentora mladších kolegů a svých vysokých sociálních a odborných kompetencí může využívat i tím způsobem, že se angažuje ve prospěch mladých lidí, aniž by se ovšem vnucoval. Zároveň se také sám dále učí.

Pozitivně hodnocené mládí

Věkové stereotypy se vztahují na mladé i staré, přičemž platí, že stereotypy, které se vztahují ke stáří, jsou negativnější než ty spojené s mládím. Mládí je společensky hodnoceno pozitivně. Negativní stereotypy vůči mladým lidem obvykle primárně míří na to, že "ta dnešní mládež" se chová hůře než předchozí generace, než "naše generace". Zajímavé přitom je, že negativní stereotypy vůči mladým jako by platily spíše obecně: ty mladé lidi, které známe osobně, máme zpravidla tendenci posuzovat příznivěji.

Oproti tomu stereotypy vůči starším lidem jsou silně negativní, protože stáří je v současné době často pociťováno jako negace charakteristik spojených s mládím, které jsou vnímány pozitivně: výkonnosti, atraktivity, dynamičnosti. Tyto stereotypy vůči stáří často překvapivě přejímají i starší lidé sami; přičemž se jim brání tím, že sami sebe za "staré" nepovažují. Tím se od těchto stereo-typů distancují, je samotné však nezpochybňují.

Nedávná německá studie ukázala zajímavý "dvojdílný" pohled mladých lidí na starší generaci. Na jedné straně je to idealizovaný obraz laskavé a rozmazlující "babičky" nebo "dědečka", na straně druhé obraz "mladých penzistů", kteří jsou v kondici a užívají si života. I tento druhý typ starších lidí hodnotí mladá generace vcelku pozitivně, ovšem za předpokladu, že se nevměšují do záležitostí, které mladí považují za svoji doménu.

Je nápadné, že se muži a ženy nad 50 často subjektivně hodnotí jako mladší, než ve skutečnosti jsou. To ve vnitropodnikovém prostředí vede k postupnému rozostřování generačních rozdílů shora (mladší lidé své starší spolupracovníky hodnotí jako staré, zatímco oni sami sebe tak nevnímají).

Málokdy to sice vede vyloženě k otevřeným mezigeneračním konfliktům, protože mladí kolegové jsou většinou příliš zdvořilí, než aby otevřeně upozorňovali ty starší na "chování neodpovídající jejich věku". V důsledku toho pak věkově smíšené týmy sice formálně pracují dobře, mladí lidé se ale příliš nevyjadřují a neformální rozhovory probíhají odděleně podle věku. V kontaktu mezi generacemi může docházet ke komunikačním nedorozuměním, protože starší lidé kolikrát dobře nerozumějí řečovým obratům a gestům mladých. Stejně tak mladší pracovníci často nechápou způsob vyjadřování, zdvořilostní obraty nebo žebříčky hodnot starších generací a jsou jim naprosto cizí. Zda a do jaké míry bude každodenní mezigenerační komunikace negativně ovlivněna stereotypy, závisí také na vnitropodnikových faktorech. Negativní stereotypy jsou tím účinnější, čím méně osobní je týmová práce ve firmě. U dlouhodobě fungujících týmů spolupracovníků různého věku by měl být ponechán dostatečný prostor pro vzájemné neformální hovory.

Převzato z časopisu Moderní řízení

Francois Höpflinger, působí na Sociologickém institutu univerzity v Curychu.

"V dynamickém pracovním prostředí, kde se lidé musí celoživotně vzdělávat, se otázky vyváženosti mezi soukromým a pracovním životem, které se původně týkaly spíše mladých lidí, stávají celoživotním tématem."

ZDROJ: TREND MARKETING
DATUM: 27.05.2010
SEKCE: MANAGEMENT
RUBRIKA: řízení

Back to top