Hlavní stránka / Management / Udržení zaměstnanců / Globalizace má problémy

Globalizace má problémy

ve spolupráci s The New York Times a Harvard Business Review

Globalizace má problémy

V globální finanční krizi utrpěla globalizace zdánlivě několik otřesů. I přes některá ochranářská opatření, pokračuje obchod relativně svobodně, i když na nižší úrovni. Avšak to může být pouze falešný klid, protože mraky na obzoru napovídají něco o blížícím se odporu proti vyšší míře integrace a otevřenosti.

Udržení otevřeného globálního systému je politické rozhodnutí, protože vyžaduje podporu relevantních skupin v předních zemích světa. Finanční krize vyostřila pochyby v mnoha skupinách ve Spojených státech a ostatních bohatých zemích ohledně víry v pokračování současného systému, protože již neexistují zřejmé výhody pro pokračování dle současných pravidel.

Vezměme v úvahu situaci z pohledu typické americké rodiny, jejíž reálný příjem byl vyšší v roce 1999 než po roce 2000. Navíc počet pracovních míst v soukromém sektoru se v posledním desetiletí snížil a reálné mzdy a benefity nejsou vyšší než před pěti lety. Je-li zde neviditelná ruka, tak ta již po nějaký čas běžné americké rodině nepomáhá.

Nyní vezměme v úvahu průměrného investora. Reálná výše indexu S&P 500 je v reálných číslech nyní nižší než v roce 1997 – a to je po 60 procentním nárůstu cen akcií od minima v loňském roce. Je běžné, že ceny akcií rostou, když jejich konkurence (dluhopisy) nabízejí nižší úrokovou míru, ale ceny dluhopisů byly mnohem vyšší v roce 1997, než jsou nyní. Strach z budoucího růstu – ne nedostatek peněz – drží ceny akcií na nízké úrovni.

Vezměme v úvahu generálního ředitele nadnárodní společnosti. Pokud řídíte petrolejářskou společnost, podívejte se na rezervy, které drží 15 největších petrolejářských firem ve světě a žádná z nich není na západě sídlící nadnárodní firma. Pokud je vaším oborem software, hudba nebo film, pak pirátství a kontrola distribuce na nových trzích společně s útoky hackerů ohrožují váš obchod. Působíte-li ve farmaceutickém průmyslu, pak jsou to padělané léky a časté porušování patentových práv.

Jste-li průměrný exportér nebo i místní dodavatel v rámci OECD, vidíte Čínu, která má obchodní přebytek 20 miliard dolarů měsíčně a má podhodnocenou měnu vůči svým obchodním partnerům. Čína odmítá zastavit kumulaci neskutečných kapitálových rezerv v cizích měnách kromě nákupu surovin, když tím šetří své. V závislosti na metodologii, současné odhady podhodnocení čínské měny kolísají od 10 procent až k 50 procentům – ale jen málo lidí pochybuje o tom, že v minulých deseti letech jüan měl vzrůst místo padajícího dolaru.

Vezměte v úvahu intelektuály typu Larryho Summerse nebo Paula Krugmana, kteří  říkají, že hra je plná nákupů ze strany státu; řízenými směnnými kurzy a dalšími deformacemi. Otevřeně se ptají a měli by se ptát, zda volný obchod v současném prostředí má smysl. Problém volného obchodu závisí na rozumné míře plné zaměstnanosti. Je-li nezaměstnanost permanentně vysoká, měla by země raději využívat své dělníky, aby i když neúčinně, vyráběli pro domácí trh, než aby se dováželo levnější zboží odjinud. Pokud se vezmou v úvahu zdroje ušetřené na dávkách v nezaměstnanosti, kriminalitě a zdravotnictví a dalších výdajích, pak rozdíl ve výrobních nákladech bude mnohem nižší.

Protože za finanční krizi je zodpovědných mnoho faktorů, přece by se krize nemohla rozvinout, kdyby nebyly mezery v externích nerovnováhách. Spojené státy dovezly mnohem více, než vyvezly. Čína vyvezla mnohem více, než dovezla a pak půjčila Spojeným státům, kde slabá regulace a nezodpovědný risk management ve finančních institucích spolu dohromady vytvořili dluh, který je mnohem pochybnější. Americké domácnosti budou více šetřit a utrácet méně, aby snížily své ohromné dluhy, které jsou nejvyšší v historii. To bude bránit růstu mnoha amerických firem, jestliže nenaleznou potenciál k růstu v zámoří. I když se budou snažit prodávat v zámoří, často setkají se s požadavky na převod technologií, což v kombinaci se slabou ochranou patentů a duševního vlastnictví znamená, že jejich obchodní tajemství a patentované technologie budou použity proti nim těmi, kteří zaplatili velmi málo za to, aby je získali.

Ještě jeden element je důležitý v novém přezkoumání globalizace. Když společnosti zakořenily do komunity, měly tendenci přijmout hodnoty a priority daného místa. Jak finanční kapitál drtil průmyslový kapitál, čím dál více firem se vykořenilo. Je-li levnější založit firmu v Mexiku nebo Asii, děje se tak bez velké interní debaty. To se dělo během období, kdy začala růst nerovnováha v odměňování. Po nějakou dobu tlak na pracovní místa ve výrobě byl kompenzován větším množstvím pracujících žen, pracovními místy ve stavebnictví a finančnictví a relativně plnou zaměstnaností. Avšak tyto úpravy již nefungují a budoucí nárůst zaměstnanosti bude pravděpodobně pomalý. Následkem toho mnoho lidí mimo obvyklé akademické a pracovní komunity by zajímalo, zda “zvedající se vlna” nazdvihne pouze několik lodí.

Kde pak zůstane globalizace? Je pravděpodobné, že bude pokračovat, ale roztříštěnějším a problematičtějším způsobem než v minulosti. Běžní lidé v bohatých zemích z toho nemají žádný užitek a mají za to, že to je pevně stanovená hra. Západní nadnárodní společnosti čelí obtížné budoucnosti s vynucenými perspektivami růstu. Společnosti z rozvojových zemí mají rostoucí domácí trh, ale nejistý přístup na zahraniční trhy, kvůli rostoucímu odporu proti vnímané neférovosti.

Ale budou se nadále chovat chytře vlády uvízlé v hluboké recesi a vysoké nezaměstnanosti? Pokud začnou dělit globální trhy, ekonomický růst nebude nemožný, ale bude mnohem pomalejší a méně udržitelný. Na druhé straně, pokud ani reálné příjmy, pracovní místa ani bohatství neporostou v bohatých zemích, bude těžké se dívat na to, jak chudé národy budou spoléhat na růstový model založený na exportu. Je možné, že dojde k částečnému novému rozdělení, ale konec konců, všichni jsme na stejné lodi. Dokud se nevytvoří nová koalice v bohatých zemích, jejímž cílem bude globalizace, může to být hodně turbulentní jízda.

(David Dapice je docentem ekonomie na Tufts University a ekonomem Vietnamského programu na Kennedyho vládní škole Harvardské Univerzity.)

Distribuuje The New York Times Syndicate