Skip to main content

Prohry, které vedou k vítezství

ve spolupráci s The New York Times a Harvard Business Review

Prohry, které vedou k vítezství

Strach z neúspěchu může člověka destabilizovat jak po osobní, tak i po profesní stránce. Ellen Galinsky ve své publikaci „Sedm základních dovedností pro život, které by mělo mít každé dítě“ zastává názor, že člověk se musí naučit prohrávat, aby byl později úspěšný. Potvrzuje to i Dr. Megan Gunnar z Minesotské univerzity, expert na dětskou výchovu a zvládání stresu. Dr. Gunnar tvrdí, že pokud nedáme dětem možnost překročit hranici dovoleného, jak se potom mají naučit organizovat svůj život v dospělosti, kdy musí člověk zvládnout náhlé a nečekané situace, se kterými nemá žádnou zkušenost? To samé platí na pracovišti. Pokud nebudou mít zaměstnanci možnost dostat se za hranici toho, co již zvládají, jak se potom vyrovnají s nenadálými situacemi?

Když podřízení vykonávají práci, která má pro ně smysl a doufají že se po profesní stránce zdokonalí, pravděpodobně čas od času v něčem neuspějí. To samo o sobě není nic špatného. Podle profesora Amara V. Bhide z Kolumbijské univerzity 90% úspěšných mladých firem bylo nuceno změnit svoji počáteční strategii, neboť nevedla k jejich pozdějšímu úspěchu.

Fritz Grupe, který založil portál MyMajors.com, který poskytuje poradenství pro studenty ohledně různých studijních disciplín, zjistil, že 80% procent univerzitních studentů se stále rozhoduje, jaký hlavní obor studia zvolit a 50% z těch, kteří si svůj obor vybrali, ho později změní. Někteří z nich dokonce dvakrát až třikrát během studia. To je relativně hodně dílčích „selhání“, nebo chcete-li odboček, než se člověk dostane ke svému cíli.

Jedním ze způsobů, jak se zaměstnanci mohou připravit na možný neúspěch, je přijmout výzvy, které je čekají. Singapur se stal centrem vzdělání v oblasti matematiky částečně také proto, že studentům jsou zadávány úkoly, které nejsou schopni okamžitě vyřešit. Podle George Polya, maďarského matematika a vzdělavatele, si potřebuje člověk vytvořit jisté procesy, díky kterým se naučí obejít překážky a překonávat těžkosti při směřování k cíli, který není okamžitě dosažitelný.

Google například povzbuzuje své inženýry, aby věnovali 20% svého pracovního času osobním projektům, které podle Marissy Mayer, vicepresidenta platformy pro vyhledávání produktů a péče o zákazníky stály u zrodu 50% nových produktů společnosti Google v roce 2005. Jedno ze zlatých pravidel Google je následující: „inovace namísto neustálé dokonalosti“. Ať už jde o výběr hlavního oboru studia, nebo zavedení obchodního plánu. To, co někteří mohou považovat za neúspěch, může být pro jiného příležitost se poučit. 

Úspěšní lidé, kteří se nebojí riskovat případný neúspěch, vykazují určité znaky. Odborníci na lidské zdroje je často mohou odhalit tak, že jim položí otázky typu: Zastal jste se v kritické situaci svého týmu? Ucházel jste se o místo, na které jste měl kvalifikaci, ale místo jste nedostal? Zkusil jste to znovu? Dostal jste se na pozici, pro kterou jste neměl kvalifikaci? Jak se vám v ní dařilo? Zkusil jste rozjet projekt, který se nezdařil a přesto jste to nevzdal a dal se na další projekt? Zeptejte se kandidáta na to, co považuje za „nejvydařenější“ neúspěch a proč?

Zaměstnanci zažijí během své pracovní kariéry občasné neúspěchy. Pokud však dostanou prostor pro to, aby se na eventuální neúspěch připravili, bude tato skutečnost pro ně méně frustrující a snáze se s tímto faktem vyrovnají. Pokud jejich kolegové, zákazníci a podřízení mají možnost sledovat, jak čelí, někdy neúspěšně různým výzvám, mohou si z nich vzít příklad. Když jsou připraveni prohrávat, jsou zároveň připraveni uspět.

(Whitney Johnson je zakládající společník poradenské firmy Rose Park Advisors. Před tím pracoval jako investiční analytik pro banku Merrill Lynch v oblasti telekomunikací a nově vznikajících trhů).

New York Times Syndicate